Červen 2017

... moje letní prázdninové dětství a mládí

29. června 2017 v 14:35 Vycházky a výlety
jsem většinou trávila tady.
U rybníka Brodský, my mu říkali Broďák.



Tenkrát to tady bývalo jiné. Rybník se vstupy do vody lemované rákosím.
Tady jsem se naučila jako malá plavat,
od mamky jsem slýchavala : ne, abys plavala přes ! Víš, že se můžeš utopit!
No, plavala jsemUsmívající se.

Užívaly jsme si tady svoje mládí. Vzpomínek mám plno.Mrkající


Z Broďáku se stala rekreační oblast s chatičkami, letní restaurací,
děti mají tady taky svoje,
jen to koupání už tak přitažlivé není.
Ale hezky tady je.









Takže zase kousek z našeho kraje.
Třeba se někdy tady zastavíte při cestování touto oblastí.

Dnes to tedy na koupání není. Nebe je zatažené,
občas nějaká ta kapka spadne.
Ale i tak vám všem přeji hezké odpoledne.

Hanka

...levandulová

27. června 2017 v 20:38 Ruční práce
Levandule hýbe světem blogů.
Takže i já přispěju trochou vody do mlýna.

Koutek v kuchyni mi na nějakou dobu
levandule provoní.Usmívající se




Hezký večer a klidný zítřejší den!
Hanka


... slzičky panenky Marie

26. června 2017 v 8:41 Příroda,zahrádka
Nedávno jsem se na blogu Věrky (Carolina mia) zmínila
jak dlouho jsem neviděla to malé drobné sytě růžové
kvítko, kterému jsme říkali
slzička panenky Marie.
V dalším jejím příspěvku ho nafotila a k mému komentáři
připsala, že je pro mne.
Potěšilo mne to.
Ovšem včera jsem nevěřila svým očím.
Kousek od plotu naší zahrady se na mne tento něžný kvítek
usmíval a volal : jsem tady!
Možná řeknete, že jsem ho neměla utrhnout.
Měla.
Soused tam mával kosou.
Takže jsem tomu kvítečku malinko prodloužila život.



To prý když Panna Marie pro Ježíše plakala,
tak tam, kam na zem její slza skanula,
vyrostl tento kvíteček.



Přeji vám všem hezký vydařený letní den !
Za všechny vaše komentáře pod mými příspěvky
vám moc a moc děkuji.
Hanka


... nedělní

25. června 2017 v 7:14 Den za dnem
....přeji vám všem nedělní pohodu,
přeji vám všem vydařený den !



Hanka


....nakoukla jsem

24. června 2017 v 21:34 Vycházky a výlety
...kam že jsem to nakoukla ?

Odpoledne jsem zůstala sama doma.
Vytáhla jsem kolo, vzala foťák a rozhodla se
trochu se projet.
Žádné velké množství kilometrů jsem však
v úmyslu polykat neměla.
Tak jsem jela jen tak.
Míjela jsem tuto chalupu....


... na silnici směrem k Trutnovu jsem míjela starý hřbitov.
Kolikrát já už kolem něj jela.


Víte co ?...... pojďme tam spolu nakouknout.
Brána je otevřená.






Nejsou tu hroby beze jména, to jen čas většině náhrobků
písmo smyl....

Tak jsme nakoukli a mně už se nikam dál šlapat nechtělo.
Takže zpátky k domovu.



Tolik z části mého sobotního odpoledne.

Hezký večer vám všem!
HankaUsmívající se




... janeba

24. června 2017 v 7:47 Příroda,zahrádka
..... jmenuje se JANEBA
tahle žlutě sluníčková kytka.
Hýčkám si tuto trvalku vyššího vzrůstu.
Hýčkám.
Je to památka po mé kamarádce, ke které se život nezachoval
zrovna dobře.
2 roky jsem tenkrát věřila společně s ní, že vše bude OK.
Rozloučila se se mnou ve svých 47 letech se slovy:
Hani, zázraky se nedějí.



Po odkvětu jarních květin má moje zahrádka nějaký čas
víceméně jen zelenou barvu.
Ale teď už to nebude dlouho trvat,
a bude letně barevná.





Přeji vám všem hezký víkend.
Za vaše zastavení tady u mně moc děkuji !

Hanka

...úleva

23. června 2017 v 8:04 Den za dnem
....přišla úleva.
Chvilková, tak předpověď praví,
ale každá kapka dobrá.

Včera navečer nebe nabralo barvu šedou,
vítr si začal hrát s větvemi stromů a keřů.
I záclona dostala svůj díl.


A bylo to tady - prší..........
občasné zahřmění doprovázel sem tam nějaký ten blesk.


Tak přeci jenom příroda tady u nás dostala trochu osvěžení.
Nebyl to déšť prudký, ale takový přiměřený. Pršelo večer, pršelo i nějakou
dobu v noci.
Je jasné, že je to málo, ale lepší něco, nežli nic.


Kapky, kapky ......... docela hortenzii sluší.
Myslela jsem, že letos nebude mít ani květ. Zima se na keři podepsala.
Ale přeci jenom sem tam už se květy chystají podívat se
svým květenstvím na ten boží svět.




I odkvetlý koniklec se na focení přiživil ...



A teď už se tady u nás snaží slunce ujímat své vlády.
Usmívající se
Mějte hezký letní den !

Hanka

...léto

21. června 2017 v 6:28 Den za dnem

Krásný první letní den vám přeji Usmívající se !



Hanka

...odpolední relax

20. června 2017 v 9:00 Den za dnem
Co jiného jsem asi tak mohla včera odpoledne dělat.
Byl horký letní den.......
Takže doma pod pergolou, chvíli s knížkou, chvíli s háčkem v ruce.






A nejen já relaxovala Usmívající se


Krávy, krávy, jak si spolu povídáte,
krávy, krávy, jakou máte řeč........
bu bu bu bububuSmějící seSmějící seSmějící se

Užijte si dnešní horký den v pohodě.

Hrozně moc vám děkuji za vaše komentáře.
Moc mne těší!
Hanka

... dnes Boušín

18. června 2017 v 20:14 Vycházky a výlety
Ve svém jednom příspěvku jsem slíbila cestu na Boušín.
A tak jsem sedla na kolo, dojela k Boušínské lávce a nadechla se
a kratší cestou - lesem nahoru jsem i s kolem pěšky stoupala.
Někteří borci to jedou na kole nahoru i dolů.Usmívající se
Já k nim nepatřím.


Zapotila jsem se !
Ale už jsme nahoře a kostelík - náš cíl máme před sebou.


Copak se to tady děje ?
Malý oltář před kostelem, holčičky v bílém s košíčky v rukou......
Napadlo mne - boží tělo je to.
Kostel byl plný, tak jsem jen chvíli postála venku u otevřených dveří kostela a zaposlouchala se...




Boušín je samota patřící k nedaleké obci Slatina nad Úpou. Je zde kostel s farou, starobylá sýpka a čtyři venkovské chalupy. Kolem kostela je hřbitov a pod kostelem v lese kaplička se studánkou. Boušín připomíná Božena Němcová ve své Babičce a Alois Jirásek vložil do Boušína první díl svojí kroniky U nás. Od 15. století je Boušín mariánským poutním místem.


Otevřme si Babičku od Boženy Němcové.....


"A jak se to tam jmenuje, co ten kostelíček je, babičko?" ptal se Vilím. "To je na Boušíně. Dá-li Pán Bůh zdraví, také se tam jednou podíváme, až tam bude pouť!" řekla babička.

"A co se tam stalo, babičko?" ptala se Adélka, která by babičku poslouchala od rána do večera.
"Zázrak se tam stal..."
A potom klade Božena Němcová své babičce do úst vyprávění o zázračném uzdravení a podivuhodném nalezení hluchoněmé dcerušky Turyňského pána, která v okolních lesích zabloudila. A babička své vyprávění končí: " umínili si rodiče, že u té studánky na poděkování Bohu vystaví kostelíček. A to také udělali. Ten kostelíček, co tamto vidíte, je ten samý a ta studánka u něho je ta samá studánka, u níž děvče pilo a modlilo se ..."


Mariánská kaplička

Asi 100 m v lese pod kostelem stojí Mariánská kaplička se studánkou připomínající událost zázračného uzdravení z roku 1464. Vpředu nad vchodem je umístěna mramorová deska s vylíčením této události. Autorem textu je dřívější ředitel škol v Červeném Kostelci pan Bohumil Kulíř. V kapličce bývala nahoře ve výklenku soška Panny Marie a dole u pramene klečícího děvčátka. Tyto byly před vánocemi v roce 2007 zcizeny. Původní kaplička stávala asi o 50 m výše u cesty proti kopci, což dosvědčuje velký plochý kámen se třemi otvory a s letopočtem 1769 /dnes již špatně čitelným/. Studánka bývala prý krytá pouze šindelovou stříškou a až do r. 1925 tam chodili boušínští obyvatelé pro vodu. Po té byla postavena za přispění obce kaplička zděná v dnešní podobě.


To jsme se dostali už kousek pod kostel, ale vraťme se na chvíli ještě k němu a otočme se k němu zády.
Krásná chalupa stojí za podívání.


Ale už zase dolů. Opět si krátím cestu, nejedu po silnici, ale lesem. Kus jdu
a vedu kolo, které trochu přibržďuji.


Když už jsem na cestě, která je pro cyklistu sjízdná, byla jsem odměněna.
Potkala jsem tyto krasavce.


Cesta k domovu je lemovaná žitem, ale žádný záblesk červeného vlčího máku vidět není. Zamračený
Ještěže u některé z vás jsem se jejich krásou mohla pokochat.


Povídání o Boušínském kostelíku je poměrně dlouhé. Pokud někoho z vás jeho historie zajímá,
stačí dát do vyhledávače - Boušín, nebo Boušínský kostel a zcela určitě
informace najdete.
Já jsem jen chtěla ukázat vám zase jedno krásné klidné místo tady u nás.

Já měla moc hezké nedělní odpoledne, takové vskutku sváteční - i když
i trochu sportovní Usmívající se.
Hanka