Duben 2018

....z našeho kraje

30. dubna 2018 v 10:12 Vycházky a výlety

Otevírám už po druhé tady na mém blogu
knihu Babička od Boženy Němcové.


Kam to kněžna vešla ?

Tady je to !
Rýzmburk- altán.






Vzala jsem vás zase na můj včerejší cyklovýlet (34 km).
Dovedla jsem vás na jedno z míst našeho kraje.
Kraje, který mám rada.



Usmívající se
Přeji vám hezký den
a hlavně nám dámám přeji nádhernou noc,
bezproblémový let !



Byl pozdní večer, první maj!
Večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj..................

Hynku ! Viléme ! Jarmilo !


Přeji vám všem příjemné prožití
zítřejšího prvního dne měsíce máje.
Máj - půjdeme v háj.

Hanka


Za vaše nakouknutí moc a moc děkuji !





Výzva - stopa

25. dubna 2018 v 21:33 Den za dnem
Jako malá jsem žádného domácího
mazlíčka neměla.
Ale díky babičkám a příbuzným
jsem neměla problém říši zvířat poznat.

Ani teď žádného mazlíčka doma nemáme.
Vlastně máme!
Manžel chová králíky.
Ano, ano - to je stopa, která ve mně zůstane.
Nějaký ten rok zpátky jsem vypiplala
dvě králičí miminka, kterým odešla jejich matka a další sourozenci
do králíčího nebe.
3x denně jsem je lžičkou krmila
vlahým ředěným mlékem.
Byli tak malinkatí. Z počátku se k sobě choulili zahrabaní
v seně v krabici, která byla na čas jejich domovem.
Moje péče jim prospívala a tak se jednoho dne stalo,
že jsem přišla za nimi do pokoje a krabice byla prázdná.
Pánové si hopsali vesele po pokoji a rozsévali
svoje bobky Usmívající se.
A potom už museli do králíkárny.
Já vím, nebylo to ode mne hezké, ale já tam s nimi nešla.
Nemohla jsem. Bylo mi smutno.



Tak teď trochu z jiného soudku.
Byla jsem na návštěvě rodiny bratrance
a pobavila jsem se skotačením jejich Parisky a sousedovic kamaráda.
Na mysl mi přicházela slova písniček:

Pojď, ukážu Ti cestu rájem.....

Ach ta láska nebeská.....


O nás dvou už Goethe psal.....


Ty máš kukadla jak zrcadla......


Jestli Ti dva ve mně zanechali stopu to nevím, ale bavila jsem se.


Těch stop z říše živočichů je hodně a hodně.
Každý je vnímáme po svém.
Díváme se, fotíme, malujeme, píšeme, vyřezáváme, tesáme........

Stopy zvířat.

Hanka



.... víkendová výstava

23. dubna 2018 v 18:48 Výstavy
Víkend trochu jako v pohádce.
Nejprve u nás v muzeu vernisáž výstavy malíře Jaroslava City.


Jaroslav Cita (*20.8.1926, Vysokov u Náchoda - +10.3.2013, Náchod). Zdrojem inspirace se pro Jaroslava Citu, malíře, kreslíře, autora dětských příběhu a také režiséra a výtvarníka animovaných filmů, se jednou provždy stala krajina kolem železniční trati Starkoč-Česká Skalice, ve které prožíval svá klukovská léta.







Takové příjemné pohlazení po duši
je tato výstava.

A najednou je to tady.
Zahrada se proměnila v kvetoucí ráj.
Nadýchanou bílou krajkovou krásu
si stromy oblékly.
Prostě pohádka.



A já vám přeji hezký poslední
dubnový týden!

Hanka

Díky moc za vaše zastavení tady u mne.
Usmívající se

.... a je tady

20. dubna 2018 v 8:31 Den za dnem
A je tady!
Radostí je všude všady.
Jaro je v rozpuku i u nás !


Ještě nějaký den a třešeň bude
obsypána květy
jako u Marty.
Usmívající se


Máme před sebou víkend.
Mějte ho hezký !
Užijte si ho!

Hanka

Víkendové od všeho něco

16. dubna 2018 v 8:22 Den za dnem
V pátek díky počasí mne to ven nelákalo.
Tak jsem v odpoledních hodinách sedla k šicímu stroji
a ušila narozeninový dárek.




A nesmím zapomenout, že dopoledne mi přišel balíček.
Moje výhra u Stáni.
Vše došlo v pořádku a já mám moc hezký hrneček
a zásobičku čajů.
Stáni, moc děkuji !


Počasí sobotě přálo, bylo moc hezky i když ten vítr
si u nás stále pokoj nedá.
Loutkařské odpoledne se vydařilo.
Nehráli jsme venku, hráli jsme uvnitř Jestřebí boudy
můžeme říci i jinak - na Řehačce.
Prý slyším i trávu růst, když jsem se domnívala, že hrajeme venku.
Jak jsi na to přišla ? divily se kolegyně.Usmívající se
No, taková jsem já!

JESTŘEBÍ BOUDA

Kousek cesty jsme museli šlapat po svých, což nebylo nepříjemné.
Bylo na co cestou upřít svůj pohled.




To už jsme na místě u ,,boudy" na fotce výše uvedené.
Tady jsme měli možnost uvidět už odkvétající bledule- velkou louku jimi posetou.
Jaro budiž pochváleno.


Jak už jsem psala, odpoledne bylo vydařené. Hráli jsme dvakrát a vždy
bylo diváků dost. Bavilo to děti, bavilo to dospělé.



Byla to akce Klubu českých turistů ve spolupráci s námi.
Večer byl ještě program pro dospělé, kde měl svoje vystoupení sólo
náš principál.

V neděli jsem byla na výstavě.
Kde? Ve svém rodném městě Červeném Kostelci.


Výstavní síň tentokrát nehýří barvami jako výstava velikonoční.
Dýchá zde poklid, vkusné naaranžování.
A k prohlédnutí, přečtení je toho hodně. Někdo projde, prohlédne.
Jiný se zájmem postojí a čte.





Tak jsem sem dala, co na srdci jsem měla.
Dnes prší, ale i tak vám přeji hezký den
a i příjemné další dny tohoto týdne.

Hanka

Za vaše nakouknutí sem ke mně moc děkuji.
Těší mne to.
Usmívající se


...bude hezký ?

13. dubna 2018 v 9:06 Den za dnem
Bude hezký víkend ?
Dle předpovědi bude.
Dnešek je ale zatím jiný,nežli dny předchozí.
Šedivé nebe, prší.
Není na škodu, že prach větrem zvedající se,
deštík spláchne.

Zítřek si už ale přeji jiný.
Jedeme hrát loutkové a to venku.
Tak snad to vyjde.Usmívající se

Týden jsem měla pěkný. Jarní únavu jsem zaháněla
jak se dalo.




Oblaka bílá temné své stíny
pomalu vodí po vršcích,
kde ještě mnoho hnědavé hlíny
a lesů sivozelených.

Ale již slunce zkouší svou slávu,
poskakující v mracích míč,
své zlato pouští na zemi v trávu
pro pampelišky,petrklíč.

............ S.K.Neuman- Kniha lesů vod a strání - V dubnu

Přejí vám od nás z Podkrkonoší
hezký víkend!

Hanka


..... sluníčko,sluníčko, popojdi maličko

8. dubna 2018 v 14:01 Vycházky a výlety
Je nedělní odpoledne a předpověď počasí se plní.
Nebe je do šeda a slunce zalézá.
Chladno není, ale vítr ano.
Fouká jak jen on umí.
Už teď vím, že včerejšek si nezopakuji.

A jak to bylo včera ?

Poprvé letos jsem vytáhla kolo a zahrála si na sportovkyni.
Chtěla jsem si ověřit svoji kondici, která v čase zimním jistě utrpěla.
Můj první cyklist.výlet je vždy směr Slatinský most a mlýn .
Nebyl to tedy ,,Krok do neznáma" Usmívající se
Tuto cestu jsem již fotečkově zdokumentovala v loňském roce.
Takže dnes méně zastavení k focení.


Dle ústní tradice se vypráví, že krásná a mladá princezna Bathilda velmi ráda vyjížděla do údolí Úpy ve svém kočáře a její manžel ji z lásky k ní nechal upravit cestu mezi Slatinským mlýnem a hájovnou u Havlovic.
Princezna Bathilda z rodu Schaumburg-Lippe se narodila 21. května roku 1873 a vyrůstala v okolí Náchodského zámku. Ve svých 22 letech se provdala za Fridricha Hermanna, waldeckého a pyrmontského knížete, původem z Arolsenu (západní německo), kde také princezna roku 1962 zemřela.

Jako malé modré třpytivé kamínky jsou roztroušená kvítka podléšek podél cesty,
po které jsem šlapala.


Od Slatinského mostu jsem se dala silnicí vzhůru.
V celkem nevábném porostu u cesty rozkvétají tyto kvítečky. Vím, že tam bývají,
ale jak se jim říká, nevím.


Silnicí nahoru míjím
zbořeninu hradu Červená Hora.

Dle historických dokumentů tento hrad vznikl v období 1253-1278 jako součást trojhradí na řece Úpě. Byl postaven Rodem ze Skalice za podpory Přemysla Otakara II. Tento hrad kolonizoval kraj až k Poříčí u Trutnova a Teplicím nad Metují. Měl výhodnou polohu. Ve své době představoval rozsáhlou stavbu s prostranným nádvořím. Dalšími majiteli byli Mikuláš Pískle, Mikuláš Polc ze Svídnice a Jan z Jenštejna. Posledním majitelem byl od roku 1393 Hynek mladší z Dubé. Za husitských válek Hynek jako přívrženec katolíků pronásledoval s velkou krutostí kališníky. Byl blízkým spolupracovníkem Zikmunda. Husité, po dobytí Jaroměře a Náchoda, se chtěli zbavit svého souseda a hrad Červená Hora začali obléhat. Při spojení se sirotčími vojsky ze slezské spanilé jízdy byl hrad dobyt. Posádka hradu se vzdala a mohla volně odtáhnout. Přesto byl hrad 8. června 1427 zpustošen a vypálen. Zbořený hrad zůstal beze změn téměř pět století. Zarostl lesem a na zbytcích zdiva se podepsal čas a lidská neuvážená činnost. Nejvíce zřícenina utrpěla v roce 1880 při stavbě silnice. Zbytky zdiva už jen skromně připomínají zřejmě zajímavou minulost Červené Hory.


A potom už do obce Červená Hora.


Dominantou obce je hezká zvonička v novém kabátu.


A potom už jsem foťák uložila a šlapala o stošest k domovu.
Najela jsem 26 km, není to moc, ale pro začátek stačilo.


Ráda jsem vám zase ukázala kousíček našeho kraje.

Mějte se fajn !
Hanka





.... už je tady zase víkend

7. dubna 2018 v 9:40 Den za dnem
Velikonoce jsou za námi.


Koleda rozdána.


A já vám všem přeji krásný sluníčkový víkend.


Užijte si ho a mějte se moc hezky!

Hanka

P.s. Moc děkuji za vaše větičky k mým ,,pokladům ".

,,,,moje poklady

4. dubna 2018 v 20:35 Den za dnem
Připojila jsem se k výzvě Marty
najít doma a ukázat tady
,,moje poklady".

Nehledala jsem, protože to, co jsem vyfotila
schované není.

Pokladem a především památkou
na mého otce jsou jeho obrazy,
jeho tvoření ze dřeva.




Vím, že dnes se to už moc nenosí, aby tzv.servis
byl vystaven.
Já ale mám. Dva. Tak odlišné od sebe.
Ten čínský jsme měli už v době mého dětství doma.
Tenkrát jsem ho brala jen tak na vědomí,
později jsem si v duchu přála ho mít.
A přání se mi splnilo, rodiče mi ho darovali.
Je ručně malovaný, motivy se sobě podobají, ale stejné nejsou.
A to mne baví. Když čas od času ho omývám, vždy si říkám, že je to krása.



V mé - dá se říci- chudé šperkovnici leží prstýnek.
Chybí mu kamínek a přeci jsem ráda, že ho mám .
Nenosím ho, je to památka na moji mamku.

Tak to jsou některé mé poklady.

To víte, že mám ještě ,, jiné" poklady Usmívající se, ale o těch
jsem se dnes psát nerozhodla.
Mějte se hezky!
Hanka

Moc děkuji za vaše nakouknutí.