Červenec 2019

... Ve čtvrtek bylo Jakuba

28. července 2019 v 11:28 Den za dnem
Tento týden bylo Jakuba.
A v městě, kde už hodně roků žiji
je Svatojakubská pouť.

Sice už neprovádím pouťové uklízení, jak dělávala moje mamka,
(pouť je i v mém rodném městě)
tak koláče přeci jenom upeču.
Je to síla zvyku, je to tradice.


Pouť je tady se vším všudy. Na náměstí to hraje, vříská, houpe se, točí, sviští, voní smaženými
pochoutkami, voní cukrovou vatou.
A ani o nápoje všeho druhu nouze není.

A my loutkáři hrajeme pro radost dětem i dospělým.
Včerejší večerní ohňostroj taky nebyl k zahození.


Dopoledne i odpoledne jsem musela projít tím vším veselím,
dvakrát jsme hráli.
A dnes už jde pouť svým způsobem mimo mne.
Jen tóny reprodukované muziky k nám doléhají.

A co jinak?
Dělala jsem něco ?
I když slunce zkoušelo co vydržíme?

Jen tak pro radost a na chvíli jsem umotala věneček
z levandule.


Na přání jsem uháčkovala malou růžovou chobotničku.


Pro děti rekreantů k moři (kam jsem jezdívala) jsem vyrobila diplomy
a ušila malé dárečky.




Na zahrádce se kvítka snaží udržet si svoji krásu,
zalévám je, zalévám.
Jenže vody v sudech ubývá, u nás už dlouho nezapršelo.
Trávník na naší terase už má zase místa téměř vypálená.
Jak napsala Simona..... voda nad zlato!



A to je pro dnešek všechno.
Do nového týdne, který čtvrtkem vykročí do dalšího
letního měsíce - srpna
vám přeju jen všechno dobré, pohodové dny
a slunce v duši.
Usmívající se

Hanka

.... nic moc

20. července 2019 v 13:50 Den za dnem
Ano, nic moc je můj dnešní příspěvek.

Proč jsem se vlastně přihlásila k výzvě Marty na téma
hodiny ? ! Nevím.
Hodiny u nich jsou moc hezké, zajímavé.
Simona se tohoto tématu zhostila na jedničku.
Vždyť já se nemám čím pochlubit.

Hodiny u nás netikají v každé místnosti
a musím přiznat, že mi to vlastně vůbec nevadí.

Takže!
V kuchyni nám čas odměřuji docela obyčejné hodiny,
které ale ladí barevně s kuchyňskou linkou.


V tzv.pokoji pro hosty visí kukačky.
Ty jsou pro mne památkou na mého otce,
který kromě malování i ledacos vyřezával.
Nenatahujeme, nečekáme na kukačku.
Zpočátku je ku ku-ku ku milé, ale časem rušivéUsmívající se.


Už ani nevím kdy to bylo, ale kdysi při mojí objednávce
nějakého ošacení,mi navíc přibalili hodiny do koupelny.
Tak je tam máme !


Já vím, že výzva není o náramkových hodinkách,
ale já sem přeci jenom jedny dám.
Byla jsem v sedmé třídě a na Vánoce jsem od babičky dostala
hodinky!
Tenkrát to byl tedy dárek. Vy,později narozené, narození se určitě
zasmějete až je uvidíte.
Já tenkrát nejprve zatajila dech a pak byla štěstím bez sebe.
Prostě to tak bylo.
Dávno tomu, co jsem je měla na ruce, leží v šuplíku.
Ovšem,když je můj muž natáhne,stále jdou.



Vždyť jsem vám říkala, že fakt dnes nic moc!
Mějte se fajn!



Hanka

Díky za vaši návštěvu, Těší mne to moc!

... srp do žita

13. července 2019 v 14:31 Den za dnem
Svatá Markéta hodila srp do žita.


Svatá Markéta Antiochijská (ve východní církvi Marina) byla starokřesťanská mučednice, o níž je jen velmi málo spolehlivých zpráv. Byla popravena v období pronásledování císaře Diokleciána roku 304. Svátek svaté Markéty se slaví ve východní církvi (velkomučednice) 17. července, v západní církvi 20. července
V českých zemích se však odedávna uctívala dne 13. července, a to až do uvedení nového Římského martyrologia (oficiální seznam mučedníkú uznaných římskokatolickou církví) v roce 200. Ve starokatolickém misálu je památka mučednice Markéty z Antiochie 13. července uvedena stále.

Podle legendy pocházela z Antiochie Pisidské, asi 150 km na sever od dnešní Antalye (Anatolie) v Turecku, ve starověku významném městě, kde byla židovská a brzy i křesťanská obec (viz Skutky apoštolů 13). Markétin otec byl pohanský kněz, matka jí brzy zemřela. Markéta se stala křesťankou, ale protože byla velmi krásná, vyhlédl si ji místní prefekt Olibrius a když ho odmítla, obvinil ji a nechal mučit jako křesťanku. Ve vězení se jí zjevil satan v podobě draka a pozřel ji, ona však nad ním zvítězila skrze Kříž (zápas světice s drakem zobrazil Raffael Santi). Když odolala ještě dalšímu mučení hřebeny, utopením a ohněm, byla nakonec sťata. ( zdroj Wikipedie)

V týdnu jsem si vyjela na kole- jen tak lážo-plážo.
Vloni samé žluté plochy, letos obilí, kukuřice.









Svatá Markéta velí: ,,Lidé, okopávajte zelí!"
Usmívající se

Zapláče-li Markéta,
bude dešťů do syta.


S trochou pranostik se s vámi loučím
a přeji hezký zbytek soboty
a klidnou pohodovou neděli!

Hanka

Moc děkuji, že se u mne zastavíte.....


Druhý červencový...

8. července 2019 v 11:01 Den za dnem
Druhý červencový týden je před námi
a první za námi.
Pro mne to byl týden běžný
a v podstatě domácí.

V pondělí si s námi počasí zalaškovalo
a v hodinách odpoledních
jsme jen zírali na nenadálé ledové
nadělení z nebe.
Kroupy téměř jako malá křepelčí vajíčka.



Byla to tedy nálož. Rány do oken byly hodně nepříjemné.
Ale netrvalo to dlouho.
S údivem jsem zaznamenala, že moje květena celkem přežila.
Ovšem švestky ve velké míře skončily pod stromem,
taktéž jablka. Ta, která zůstala na stromech jsou potlučená.
Obouchané byly i indiánské borůvky - neboli muchovník.
Co naděláme, větru dešti neporučíme.

Takže alespoň ta kvítka k pláči nejsou.



Něco málo jsem vytvořila.
Na přání ,,perníček".
Usmívající se
Pro malou ještě nenarozenou holčičku.
Vypadá spíš jako malý Golem, ale líbil se!


A sobě jsem si ušila tašku.
Využila jsem starých riflí, takže ze starého nové.
Reycklace.


Sváteční dny mi prošly bez nějakého zvláštního programu.
Ono je to jiné, když už člověk není zapojený do pracovního procesu.
V podstatě si mohu myslet, že mám svátek každý den!
Mrkající

Mějte se moc hezky,
užívejte léta - i když zdá se, že dny tohoto týdne
budou chladnější.

Díky moc za vaše nahlédnutí, díky za vaše komentáře!

Hanka